Corda Magico – křehkost i neobyčejná síla

Kdo by v Holešově a širokém okolí neznal hudbu komorního souboru Corda Magico… Když ale nad tím vším přemýšlím, tak mě ale stejně napadá, že už dávno tento soubor překročil hranice svého regionu, Holešovska. Vždyť jeho podmanivé skladby se hrají v rozhlase pěknou řádku let - i když, po pravdě řečeno, jde o skladby, které natočila ještě prapůvodní sestava této komorní skupiny. Už před lety ji v Holešově založila učitelka hudby, kytaristka a autorka drtivé většiny repertoáru - Nelly Billová, pod jejímž vedením se má toto komorní seskupení čile k světu.

Dnes už Corda Magico nevystupuje jen na vernisážích, anebo jen jako součást nějakého většího programu, ale léta uvádí i samostatné koncerty, ať už v klubech, muzeích, zámcích, hradech nebo kostelích. Právě zámecké nebo chrámové prostory jsou pro hudbu, kterou interpretuje Corda Magico, zřejmě nejideálnější. Ta vznešená hudba, byť jde ve své podstatě o drobné skladby, se sem prostě hodí asi nejvíc, a jak znáno - zvolené prostředí jen umocňuje hudební zážitek. To tvrdí i samotní posluchači, kteří často nazývají hudební produkci holešovského souboru Corda Magico k „pohlazení na duši“. Je to zkrátka něco jiného. Něco, co se diametrálně liší od hudby, která zní dnes a denně z desek, rádia a televize. Mnohé skladby sice mají písňovou formu, jenomže do popu mají pochopitelně hodně daleko. Jiné jsou i texty, které v případě této skupiny nesdělují banality a které jen umocňují záměr a styl všech čtyř protagonistek – Nelly Billové, Danuše Pospíšilové, Sylvie Šimečkové a Ivy Svobodové.

Z hudby holešovského souboru Corda Magico zkrátka čiší cosi zvláštního - křehkost i neobyčejná síla, ale hlavně melodika, která ve vás probouzí pocity připomínající radost z objevení něčeho krásného, potřebného a opojného – jako třeba když najednou naleznete studánku čisté, pramenité vody…

Robert Rohál